Čeho si ceníme na lidech?

Obsluhoval jste někdy stroj, který firma prodává a servisuje?

V letních měsících během studia jsem absolvoval brigády, třeba na čističce obilí, jezdil jsem s kombajnem. Musím ale přiznat, že už jsem dlouho s kombajnem nejel.
 

A neláká vás to?

Když člověk vidí, jak to funguje a jak to obilí před vámi padá, a že z toho je nakonec chléb, tak je to moc pěkná práce. A dnes se ty kombajny vůbec nedají srovnat s tím, co jezdilo po poli dříve. V rámci brigád jsem jezdil na kombajnu E512 východoněmecké výroby. Když to srovnám s dnešními modely – tenkrát žádná klimatizace, žádné odhlučnění, všechno mechanické. Ráno jsem do toho sedl čistý, večer celý zaprášený, upocený. Dnes to mají traktoristi nebo kombajnéři výrazně jednodušší. Mnoho z nich tam má koberečky, tichoučko, rádio, prostě jako v obýváku.
 

Čeho si ceníte na svých lidech?

Na divizi je teď zhruba stovka lidí, z toho převážná část v České republice a zhruba čtvrtina na Slovensku. Dá se říct, že se vzájemně doplňujeme, navazujeme jeden na druhého a na všechny je spolehnutí. Lidé kolem mě jsou fakt dobří, obzvlášť v období covid pandemie jsem se o tom přesvědčil. Ale pořád je před námi výzva, jak se dostat na lepší pozice na trhu.
 

Co je pro vás zásadní, když přijímáte nového kolegu?

Nedívám se ani tak na odbornost, ale na to, jestli opravdu chce. A taky na to, jestli si na první pohled padneme do oka. Oceňuji upřímnost a pracovitost, protože když člověk chce, je to daleko víc, než když umí. Když umí a nechce, je to k ničemu. Co nemám rád, je jakékoliv vydírání ve smyslu: „Já bych k vám i šel, ale za těchto podmínek...“ Takový člověk, pokud přijde nějaká jiná nabídka, je schopen bez problémů opustit tým. A v našem týmu chceme lidi, se kterými můžeme počítat, se kterými budeme schopni společné podnikání rozvíjet.